Rubrika: Auto moto

Jedna nejmenovaná televize nabízí v odpoledních hodinách několik pořadů, které se věnují soudním případům. V jednom vystupuje soudkyně a v druhém soudce. Myslíte si, že je to realita?
 
Jak to tedy je?
Možná to některé z vás překvapí, ale opravdu to realita není. Reálné jsou případy, které se v těchto pořadech prezentují, ovšem nelze je brát jako právní poradenství. Často jsou totiž upraveny pro natáčení, tedy se podle nich nemůžete řídit. Soudkyně a soudce jsou oba herci, kteří je ztvárňují. Ovšem musím říci, že jim to jde opravdu dobře. Právní zástupci odpůrce i navrhovatele hrají také většinou herci. Zde, stejně jako při roli soudce musíte umět improvizovat a přizpůsobit se, případně doplnit, pokud vypadne člověku, který není herec text. Navrhovatelé a odpůrci jsou lidé, které jsou vybráni na castingu a pokud to někdo sleduje pravidelně, tak zjistí, že někteří lidé se opakují. Proč? Protože jsou dobří a je na ně spolehnutí. Stejně tak svědci jsou lidé z castingu. Takový člověk se musí naučit text a nebát se vystupovat před kamerou. Ovšem pro člověka, který není herec není jednoduché jen tak stát před kamerou, a ještě se k tomu naučit text. Člověk dostane scénář, který je potřeba se naučit a následně i roli dobře zahrát. U některých lidí si opravdu můžete myslet, že je to účastník soudního jednání.
 
Stejně tak i lidé, kteří sedí v publiku jsou komparz. Nicméně v poslední době již na těchto jednáních žádné obecenstvo není. Je to z toho důvodu, protože člověk, který nemá zkušenosti s natáčením pak nemá takovou trému.
 
Je to poměrně velký fenomén a televize s ním slaví velký úspěch. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že natáčení je velice zajímavá zkušenost a člověk si vyzkouší jaké to je stát před kamerou a umět zahrát určitou roli. Štáb i herci jsou skvělí, tak se není čeho bát. V televizi určitě tyto pořady berte jako zábavu. Sám je sleduji a myslím, že je to i možnost pro lidi, kteří by se normálně do televize nedostali, tak si zahrát a vidět se zpětně v televizi. Nicméně opravdu je potřeba vědět, že to nejsou reálné soudní případy ve smyslu toho, že lidé, kteří tam jsou, jsou doopravdy souzeni.
 

Jedna nejmenovaná televize nabízí v odpoledních hodinách několik pořadů, které se věnují soudním případům. V jednom vystupuje soudkyně a v druhém soudce. Myslíte si, že je to realita?
 
Jak to tedy je?
Možná to některé z vás překvapí, ale opravdu to realita není. Reálné jsou případy, které se v těchto pořadech prezentují, ovšem nelze je brát jako právní poradenství. Často jsou totiž upraveny pro natáčení, tedy se podle nich nemůžete řídit. Soudkyně a soudce jsou oba herci, kteří je ztvárňují. Ovšem musím říci, že jim to jde opravdu dobře. Právní zástupci odpůrce i navrhovatele hrají také většinou herci. Zde, stejně jako při roli soudce musíte umět improvizovat a přizpůsobit se, případně doplnit, pokud vypadne člověku, který není herec text. Navrhovatelé a odpůrci jsou lidé, které jsou vybráni na castingu a pokud to někdo sleduje pravidelně, tak zjistí, že někteří lidé se opakují. Proč? Protože jsou dobří a je na ně spolehnutí. Stejně tak svědci jsou lidé z castingu. Takový člověk se musí naučit text a nebát se vystupovat před kamerou. Ovšem pro člověka, který není herec není jednoduché jen tak stát před kamerou, a ještě se k tomu naučit text. Člověk dostane scénář, který je potřeba se naučit a následně i roli dobře zahrát. U některých lidí si opravdu můžete myslet, že je to účastník soudního jednání.
 
Stejně tak i lidé, kteří sedí v publiku jsou komparz. Nicméně v poslední době již na těchto jednáních žádné obecenstvo není. Je to z toho důvodu, protože člověk, který nemá zkušenosti s natáčením pak nemá takovou trému.
 
Je to poměrně velký fenomén a televize s ním slaví velký úspěch. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že natáčení je velice zajímavá zkušenost a člověk si vyzkouší jaké to je stát před kamerou a umět zahrát určitou roli. Štáb i herci jsou skvělí, tak se není čeho bát. V televizi určitě tyto pořady berte jako zábavu. Sám je sleduji a myslím, že je to i možnost pro lidi, kteří by se normálně do televize nedostali, tak si zahrát a vidět se zpětně v televizi. Nicméně opravdu je potřeba vědět, že to nejsou reálné soudní případy ve smyslu toho, že lidé, kteří tam jsou, jsou doopravdy souzeni.
 

Kvapem se blíží křesťanský svátek – Velikonoce. Je to vlastně oslava ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Předchází mu 40denní půst. Termín Velikonoc je pohyblivý a stanovuje se podle prvního úplňku po jarní rovnodennosti. Po Vánocích mají lidé tento svátek nejradši a váží se k němu všelijaké tradice, které však v Česku dodržuje jen asi každý třetí člověk. A není to škoda?

Pletení pomlázky
Pomlázka se vyrábí z vrbového proutí, ze kterého se uplete tradičním způsobem. Na konci se ozdobí barevnými pentlemi. Vždy v pondělí po Božím hodu chodí hoši s tímto proutkem vyšlehávat dívky, aby jim mladé jarní proutky vrby ponechaly mladistvou svěžest a neuschly. V různých krajích a na Slovensku se pomlázce říká jinak: např. karabáč, koleda, šmerkust, hodovačka…

Malování vajíček
Dívky dávají chlapcům za vyšlehání tradičně malovaná vajíčka, ale i všelijaké jiné dobroty. Vejce je považováno za symbol zrodu, plodnosti, života, úrody, návratu jara a slunce. Jste-li zruční, můžete se pokusit vykouzlit nějakou kraslici sami pomocí akrylových barev nebo vosku. A určitě přizvěte i děti. Tohle je zaručeně bude bavit.
Pečení beránka
Velikonoční beránek je jednou z tradičních pokrmů připravovaných na Velikonoce. Upéct ho není nijak složité a do pečení klidně zapojte i děti. Po upečení pak beránka ozdobte.
Kromě beránka si můžete upéct třeba i zajíčka, jako symbol života, plodnosti a štěstí.

Mazanec a jidášky
Pokud jste šikovní pekaři, určitě byste zvládli upéct mazanec. Těsto se připravuje na Bílou sobotu a má stejné složení jako na vánočku.
Nemáte-li chuť pustit se do pečení mazance, vyzkoušejte jidášky. Vyrábí se z kynutého těsta, ze kterého se pak tvoří různé tvary. Název vznikl podle apoštola Jidáše, který zradil Ježíše Krista.
Velikonoční výzdoba
Velikonoce jsou svátky jara, a to byste měli přivítat vhodně vyzdobenou domácností. Použít lze cokoli, co se týče velikonoc i jara. Tzn. jarní květiny, kraslice, proutky vrby, mašle…
Hledání pokladu
Skvělá zábava pro děti a zároveň jedna z velikonočních tradic. Ve Velký pátek by se mělo hledat něco, co nás potěší nebo co je nám drahé.

Kvapem se blíží křesťanský svátek – Velikonoce. Je to vlastně oslava ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Předchází mu 40denní půst. Termín Velikonoc je pohyblivý a stanovuje se podle prvního úplňku po jarní rovnodennosti. Po Vánocích mají lidé tento svátek nejradši a váží se k němu všelijaké tradice, které však v Česku dodržuje jen asi každý třetí člověk. A není to škoda?

Pletení pomlázky
Pomlázka se vyrábí z vrbového proutí, ze kterého se uplete tradičním způsobem. Na konci se ozdobí barevnými pentlemi. Vždy v pondělí po Božím hodu chodí hoši s tímto proutkem vyšlehávat dívky, aby jim mladé jarní proutky vrby ponechaly mladistvou svěžest a neuschly. V různých krajích a na Slovensku se pomlázce říká jinak: např. karabáč, koleda, šmerkust, hodovačka…

Malování vajíček
Dívky dávají chlapcům za vyšlehání tradičně malovaná vajíčka, ale i všelijaké jiné dobroty. Vejce je považováno za symbol zrodu, plodnosti, života, úrody, návratu jara a slunce. Jste-li zruční, můžete se pokusit vykouzlit nějakou kraslici sami pomocí akrylových barev nebo vosku. A určitě přizvěte i děti. Tohle je zaručeně bude bavit.
Pečení beránka
Velikonoční beránek je jednou z tradičních pokrmů připravovaných na Velikonoce. Upéct ho není nijak složité a do pečení klidně zapojte i děti. Po upečení pak beránka ozdobte.
Kromě beránka si můžete upéct třeba i zajíčka, jako symbol života, plodnosti a štěstí.

Mazanec a jidášky
Pokud jste šikovní pekaři, určitě byste zvládli upéct mazanec. Těsto se připravuje na Bílou sobotu a má stejné složení jako na vánočku.
Nemáte-li chuť pustit se do pečení mazance, vyzkoušejte jidášky. Vyrábí se z kynutého těsta, ze kterého se pak tvoří různé tvary. Název vznikl podle apoštola Jidáše, který zradil Ježíše Krista.
Velikonoční výzdoba
Velikonoce jsou svátky jara, a to byste měli přivítat vhodně vyzdobenou domácností. Použít lze cokoli, co se týče velikonoc i jara. Tzn. jarní květiny, kraslice, proutky vrby, mašle…
Hledání pokladu
Skvělá zábava pro děti a zároveň jedna z velikonočních tradic. Ve Velký pátek by se mělo hledat něco, co nás potěší nebo co je nám drahé.

Ať už jsme mladí nebo staří, žijeme nejednou tak, že nám nezbývá čas ani na leckterou důležitou věc. Třeba na to, abychom si našli nějakého toho partnera, s nímž bychom mohli vyrazit na společnou cestu životem.
A abychom nepřišli zkrátka, nejednou volíme seznámení přes internet. A činíme tak prý stále častěji. Stále častěji volíme tento způsob, vůči němuž mají sice mnozí ještě pořád dost předsudků, ale jiní na něj naopak nedají dopustit.

Prý už nadpoloviční většina Čechů někdy virtuální seznamku vyzkoušela, a to nejednou s dost rozdílnými výsledky. Protože lidi jsou lidi, ať už se setkávají osobně nebo ve virtuálním prostoru, a tak i zde lze nalézt toho pravého stejně jako se zklamat, případně dokonce spálit.
Při seznamování se přes internet hrají daleko větší význam napsaná slova a přiložené snímky, než by tomu bylo při setkání tváří v tvář, není tak třeba divu, že se někdo neprezentuje až tak dokonale, jak by chtěl, případně o sobě i vědomě lže ve snaze zaujmout atraktivní protějšek. A je jasné, že si nakonec někdy ti dva, kteří si padli na síti do oka, nepadnou v reálu do náruče.

Významnou úlohu tu hraje fotografie, jež má nemalý vliv na zájem o toho kterého známost nabízejícího jedince, přičemž je prý skutečností, že muži vesměs pro internetové seznamování nevolí ty snímky, na nichž vypadají atraktivně či alespoň zajímavě; jsou to zkrátka lajdáci a prezentují tam klidně první fotku, co jim padne do ruky. Zatímco to, čím lze zabodovat nejvíce, jsou snímky z vydařené dovolené, na nichž vypadá takový člověk i prostředí skvěle.
Ovšem jsou i seznamky založené na vyplňování dotazníků a hledání odpovídajících partnerů na základě takovýchto údajů. Jak vyplývá odsud, je prý běžné, že si ženy za partnery vyhledávají vrstevníky s minimálně stejným socioekonomickým statusem, zatímco muži akceptují i partnerky s nižším vzděláním a stejně staré či mladší.
A na internetu existují vlastně i ‚klasické‘ seznamovací inzeráty, na něž se rovněž ‚klasicky‘ odpovídá.
Možnosti tu tedy jsou a zájem o on-line seznamování mezi našinci roste. Především mezi dvacátníky až třicátníky a seniory. A prý možná každý třetí pár se u nás seznámí přes internetové seznamky či sociální sítě. A seznamování touto formou u nás už v podstatě zevšednělo.
Ovšem stále je pravdou, že jen každý asi pátý člověk hledá na internetu partnera nebo partnerku pro trvalé soužití. Většinou se tam chodí jen pro zábavu nebo se hledá sexuální partner.
Což je ale také seznámení. A proč by ho jeden nevyužil, je-li ta možnost, že?

Ať už jsme mladí nebo staří, žijeme nejednou tak, že nám nezbývá čas ani na leckterou důležitou věc. Třeba na to, abychom si našli nějakého toho partnera, s nímž bychom mohli vyrazit na společnou cestu životem.
A abychom nepřišli zkrátka, nejednou volíme seznámení přes internet. A činíme tak prý stále častěji. Stále častěji volíme tento způsob, vůči němuž mají sice mnozí ještě pořád dost předsudků, ale jiní na něj naopak nedají dopustit.

Prý už nadpoloviční většina Čechů někdy virtuální seznamku vyzkoušela, a to nejednou s dost rozdílnými výsledky. Protože lidi jsou lidi, ať už se setkávají osobně nebo ve virtuálním prostoru, a tak i zde lze nalézt toho pravého stejně jako se zklamat, případně dokonce spálit.
Při seznamování se přes internet hrají daleko větší význam napsaná slova a přiložené snímky, než by tomu bylo při setkání tváří v tvář, není tak třeba divu, že se někdo neprezentuje až tak dokonale, jak by chtěl, případně o sobě i vědomě lže ve snaze zaujmout atraktivní protějšek. A je jasné, že si nakonec někdy ti dva, kteří si padli na síti do oka, nepadnou v reálu do náruče.

Významnou úlohu tu hraje fotografie, jež má nemalý vliv na zájem o toho kterého známost nabízejícího jedince, přičemž je prý skutečností, že muži vesměs pro internetové seznamování nevolí ty snímky, na nichž vypadají atraktivně či alespoň zajímavě; jsou to zkrátka lajdáci a prezentují tam klidně první fotku, co jim padne do ruky. Zatímco to, čím lze zabodovat nejvíce, jsou snímky z vydařené dovolené, na nichž vypadá takový člověk i prostředí skvěle.
Ovšem jsou i seznamky založené na vyplňování dotazníků a hledání odpovídajících partnerů na základě takovýchto údajů. Jak vyplývá odsud, je prý běžné, že si ženy za partnery vyhledávají vrstevníky s minimálně stejným socioekonomickým statusem, zatímco muži akceptují i partnerky s nižším vzděláním a stejně staré či mladší.
A na internetu existují vlastně i ‚klasické‘ seznamovací inzeráty, na něž se rovněž ‚klasicky‘ odpovídá.
Možnosti tu tedy jsou a zájem o on-line seznamování mezi našinci roste. Především mezi dvacátníky až třicátníky a seniory. A prý možná každý třetí pár se u nás seznámí přes internetové seznamky či sociální sítě. A seznamování touto formou u nás už v podstatě zevšednělo.
Ovšem stále je pravdou, že jen každý asi pátý člověk hledá na internetu partnera nebo partnerku pro trvalé soužití. Většinou se tam chodí jen pro zábavu nebo se hledá sexuální partner.
Což je ale také seznámení. A proč by ho jeden nevyužil, je-li ta možnost, že?

Už dávno u nás neplatí, že jsou nejdůležitější částí naší společnosti pracující, tedy ti, kdo se živí rukama a nikoliv hlavou. Dnešní doba si naopak žádá, abychom toho především hodně věděli a mohli tak posouvat společnost vpřed v oblastí vědeckotechnické revoluce. Protože manuální práce nemá prestiž, nevynáší a konec konců si na ni lze vždycky najmout nějaké ty chudáky z východu.
Našinci mají být stále vzdělanější. A tak se nejednou stane, že jsou ti, kdo už po léta normálně pracují, jednoho dne vyzváni, aby si šli doplnit či rozšířit své vzdělání. Tedy aby začali nejednou i souběžně se zaměstnáním studovat vysokou školu.

Což o to, různí ‚Hujeři‘ se přihlásí klidně i rádi, maje naději, že se tím zvýší jejich naděje na nějaké to ‚prosklené místo nahoře‘, jenže je tu dost i různých ‚Kroupů‘, kteří už se na to přece jenom necítí. Respektive se cítí moc staří na to, aby se z nich zase stali nějací studentíci.
A tak člověk nejednou stojí před pomyslnými vahami a pokládá na ně neméně pomyslně všechna pro a proti. Aby se nakonec rozhodl, zda do toho jít, nebo už ne.
Studia na vysoké škole hrají v dnešní době pochopitelně nemalou úlohu, mají dost možná i zásadní vliv na to, čím se člověk stane po jejich absolvování a jak bude dále žít. A proto by si podobnou možnost neměli nechat uniknout ani ti dříve narození, včetně těch, kteří to mají do důchodu za pár, případně kteří již v penzi jsou. Protože i těm i oněm může vysoká škola leccos dát. A to nejen vědomosti.

1) Člověk tu třeba může navázat nová přátelství, což hraje zejména ve vyšším věku ne zrovna zanedbatelnou roli. Protože starší lidé už se seznamují hůře, přátel jim nejednou ubývá a vysoká škola tak může být místem, díky němuž nakonec nezůstanou sami, nanejvýš jen obklopeni svojí rodinou.
2) Takovým studiem se docela obstojně trénuje už přece jenom se horšící paměť. To víte, člověku už to nepálí tak jako zamlada a rozhodně neuškodí, když se trochu provětrají mozkové závity.
3) Člověku díky takovému studiu vzroste sebevědomí. Protože ten pocit, že na to ještě má! Ten pocit, že se ještě dokáže vyrovnat mladším a tudíž perspektivnějším spolužákům, ba že je díky zkušenostem možná i v mnohém předčí, ten je nade vše.
4) A to už ani nemluvím o možnostech, jež tím takový člověk získá. Vyšší vzdělání, to je i jistější nebo dokonce i lepší práce, a něco takového není na škodu hlavně u těch, kdo už kvůli věku přestávají být pro zaměstnavatele atraktivní.
A tak by člověk asi měl zvážit . To se nikdy neztratí.

Už dávno u nás neplatí, že jsou nejdůležitější částí naší společnosti pracující, tedy ti, kdo se živí rukama a nikoliv hlavou. Dnešní doba si naopak žádá, abychom toho především hodně věděli a mohli tak posouvat společnost vpřed v oblastí vědeckotechnické revoluce. Protože manuální práce nemá prestiž, nevynáší a konec konců si na ni lze vždycky najmout nějaké ty chudáky z východu.
Našinci mají být stále vzdělanější. A tak se nejednou stane, že jsou ti, kdo už po léta normálně pracují, jednoho dne vyzváni, aby si šli doplnit či rozšířit své vzdělání. Tedy aby začali nejednou i souběžně se zaměstnáním studovat vysokou školu.

Což o to, různí ‚Hujeři‘ se přihlásí klidně i rádi, maje naději, že se tím zvýší jejich naděje na nějaké to ‚prosklené místo nahoře‘, jenže je tu dost i různých ‚Kroupů‘, kteří už se na to přece jenom necítí. Respektive se cítí moc staří na to, aby se z nich zase stali nějací studentíci.
A tak člověk nejednou stojí před pomyslnými vahami a pokládá na ně neméně pomyslně všechna pro a proti. Aby se nakonec rozhodl, zda do toho jít, nebo už ne.
Studia na vysoké škole hrají v dnešní době pochopitelně nemalou úlohu, mají dost možná i zásadní vliv na to, čím se člověk stane po jejich absolvování a jak bude dále žít. A proto by si podobnou možnost neměli nechat uniknout ani ti dříve narození, včetně těch, kteří to mají do důchodu za pár, případně kteří již v penzi jsou. Protože i těm i oněm může vysoká škola leccos dát. A to nejen vědomosti.

1) Člověk tu třeba může navázat nová přátelství, což hraje zejména ve vyšším věku ne zrovna zanedbatelnou roli. Protože starší lidé už se seznamují hůře, přátel jim nejednou ubývá a vysoká škola tak může být místem, díky němuž nakonec nezůstanou sami, nanejvýš jen obklopeni svojí rodinou.
2) Takovým studiem se docela obstojně trénuje už přece jenom se horšící paměť. To víte, člověku už to nepálí tak jako zamlada a rozhodně neuškodí, když se trochu provětrají mozkové závity.
3) Člověku díky takovému studiu vzroste sebevědomí. Protože ten pocit, že na to ještě má! Ten pocit, že se ještě dokáže vyrovnat mladším a tudíž perspektivnějším spolužákům, ba že je díky zkušenostem možná i v mnohém předčí, ten je nade vše.
4) A to už ani nemluvím o možnostech, jež tím takový člověk získá. Vyšší vzdělání, to je i jistější nebo dokonce i lepší práce, a něco takového není na škodu hlavně u těch, kdo už kvůli věku přestávají být pro zaměstnavatele atraktivní.
A tak by člověk asi měl zvážit . To se nikdy neztratí.

Říká se, že vroucné láskyplné objetí je někdy víc, než samotný sexuální akt. V takovém okamžiku dochází mezi dvěma lidmi k předávání energie a někdy nás dokáže nasytit natolik, že po takové zkušenosti toužíme něco podobného zopakovat.

Romantická duše

Každý z nás je ve své podstatě romantickou duší. Nemusíte s námi souhlasit, ale i ten nejzarputilejší tvrďák jednou povolí. Pod maskou neoblomné, přísné a chladné tváře se vždy skrývá touha po krásných zážitcích, něčem příjemném, zábavném, smysluplném a zároveň okouzlujícím. Romantika se projevuje v mnoha směrech a měli bychom se snažit v sobě probudit její dřímající potenciál. Ať už je ten váš zaměřený jakkoli, vždy tuto snahu oceníte v podobě procházek krajinou nebo cyklistických výletů, uměleckými sklony výtvarnými a hudebními, amatérskou fotografií, případně kuchařským uměním. Mimochodem, právě v kuchyni muži dokážou zazářit, že je ženy zbožňují.

Komunikujte mezi sebou

Jestliže jste někdy navštívili psychologa, pravděpodobně vám doporučil nedusit nic v sobě a všechny své pocity, touhy a přání ventilovat. Komunikovat se svým okolím. Zvláště důležitá je komunikace mezi partnery, je totiž známo, že partnerský vztah je dlouhodobě funkční pouze tehdy, je-li postavený na pevných pilířích vzájemné důvěry. Můžete-li se vzájemně jeden druhému svěřit i s těmi nejtajnějšími přáními, která se zpravidla týkají citového života a sexuality, máte vyhráno .

Objetí a doteky

Muži svou sexualitu prožívají tak trochu odlišně ve srovnání s ženami, ale právě zde často naráží kosa na kámen. Partnerku neuspokojíte „rychlovkou“, podstatná je hlavně předehra, mazlení, líbání, doteky, něžnosti. Ženy jsou nesmírně citlivé a vyžadují pozornost a něhu, dobře rozpoznají, s jakým citem k sexu jejich partneři přistupují, a to včetně délky samotného pohlavního styku. Ostatně, jestliže mezi dvěma milenci funguje komunikační úroveň a klape to i v posteli, takový vztah bývá na celý život.

Říká se, že vroucné láskyplné objetí je někdy víc, než samotný sexuální akt. V takovém okamžiku dochází mezi dvěma lidmi k předávání energie a někdy nás dokáže nasytit natolik, že po takové zkušenosti toužíme něco podobného zopakovat.

Romantická duše

Každý z nás je ve své podstatě romantickou duší. Nemusíte s námi souhlasit, ale i ten nejzarputilejší tvrďák jednou povolí. Pod maskou neoblomné, přísné a chladné tváře se vždy skrývá touha po krásných zážitcích, něčem příjemném, zábavném, smysluplném a zároveň okouzlujícím. Romantika se projevuje v mnoha směrech a měli bychom se snažit v sobě probudit její dřímající potenciál. Ať už je ten váš zaměřený jakkoli, vždy tuto snahu oceníte v podobě procházek krajinou nebo cyklistických výletů, uměleckými sklony výtvarnými a hudebními, amatérskou fotografií, případně kuchařským uměním. Mimochodem, právě v kuchyni muži dokážou zazářit, že je ženy zbožňují.

Komunikujte mezi sebou

Jestliže jste někdy navštívili psychologa, pravděpodobně vám doporučil nedusit nic v sobě a všechny své pocity, touhy a přání ventilovat. Komunikovat se svým okolím. Zvláště důležitá je komunikace mezi partnery, je totiž známo, že partnerský vztah je dlouhodobě funkční pouze tehdy, je-li postavený na pevných pilířích vzájemné důvěry. Můžete-li se vzájemně jeden druhému svěřit i s těmi nejtajnějšími přáními, která se zpravidla týkají citového života a sexuality, máte vyhráno .

Objetí a doteky

Muži svou sexualitu prožívají tak trochu odlišně ve srovnání s ženami, ale právě zde často naráží kosa na kámen. Partnerku neuspokojíte „rychlovkou“, podstatná je hlavně předehra, mazlení, líbání, doteky, něžnosti. Ženy jsou nesmírně citlivé a vyžadují pozornost a něhu, dobře rozpoznají, s jakým citem k sexu jejich partneři přistupují, a to včetně délky samotného pohlavního styku. Ostatně, jestliže mezi dvěma milenci funguje komunikační úroveň a klape to i v posteli, takový vztah bývá na celý život.